Dlouho jsem byla v pohodě. Natolik v pohodě, že mi začalo nedávno slzet oko, páč tak dlouho suchý ještě nebylo... :)
Dneska mám depku... Zase... Všichni odešli na zahradu, já jdu za chvíli do práce. Se mi fakt chce. Báby otravný, koho maj pořád zajímat jejich problémy. Strašně mě žere, že mojí babičce pomoct nemůžu. A o cizích 35 ženských se starat MUSIM. Je to spravedlivý? Nic není, všechno

Věruš, ty holko jedna bláznivá, cos nám to udělala?!

Pamatuješ, jak jsi mě tenkrát tahala k sobě domů a já ti řekla, že nemůžu, že to necháme na příště? Jak jsme ti s Kačkou slibovaly, že ti vyšperkujem byt korálkovými závěsy do dveří a záclonami s obrázky? Jak jsme vymýšlely barevný kombinace do tvýho obýváku a kuchyně? Škoda, že zůstalo jen u slov...
Vzpomínáš si na moji první jízdu

Jak bych charakterizovala poslední měsíce? Jedno slovo úplně stačí. Katastrofa...

Zjistila jsem, že jsem asi feministka, páč nesnášim ta mužská stvoření... Umí jen ubližovat. Teda já osobně s nima jinou zkušenost nemám. Další věc, jsem obětí syndromu vyhoření... Nezajímají mě problémy pacientek, práce je mi tak nějak lhostejná, spíš si připadám jak robot, co automaticky plní pokyny. Navíc

Zas mám jeden z těch svých depkařivých večerů... Třídenní migréna zakončená očima zalitýma slzama je přesně to, co jsem potřebovala. Po několika radostných dnech vždy přijde jeden takovej večer, kterej mi připomene, co mi chybí. Těch večerů bývá i víc... Pouštim si ty nejpomalejší písničky a dumám a schválně se užírám.
Momentálně mě to fakt baví...
Vlastně ani pořádně nevim, co bych sem

Kdysi jsem dostala maličkou knížečku, takové poděkování za to, že jsem... Že jsem Tvá dcera. Tehdy mi bylo čerstvých 15 let.

Když jsem si ji nedávno pročítala, ukápla mi slza. Protože vše, co v té knize stojí, je o nás. Vím, že dokonale vystihuje to, co cítíš.

Neznám na světě lepšího člověka než-li jsi Ty, mami. Báječně zvládáš roli matky i otce. Sestry i kamarádky. Nic před Tebou