Tam, kde končí rozum, začíná láska.

mamina*: broučku můj...jasně že vím o čem je řeč a představ si jsem očima u tvé věty...zpívá mi Glen amě tu začal zrovne zpívat taky...se jen pousměju a čtu dál..jo,tak to bývá,že je den kdy už jen východ slunce,zdá se jiným a my máme sílu se koukat na všechno jinýma očima a pohledem novým hezčím a rozněžnělým...a přitom se už jen za tenhle pohled chystá kdesi jakási daň,chceš vidět krásnej den?no,neboj uvidíš,ale pak po něm přijde zataženo a mnout si bude ruce zas někdo jiný...znám ten pocit,vlastně tu neschopnost jiných co potřebují naslouchat a ty se vžíváš do nich s dávkou pochopení a slov co se od tebe očekávají!!a pak čekáš to samé,od nich,ale najednou si připadáš se s svou zataženou oblohou sama a modlíš se za déšť a jeho kapky,co splynou se slzama...jj znám to,ale zas na druhou stranu musím i psát,to co jsem právě poznala,málokdy totiž pochopení a úcta přijde ze strany ze které čekáš,no,a jak už to bývá Jani,alespon tedy u nás..nic nejde nějak normálně vždycky to má svý -ale-..jsi poklad,a i se svou depkou,a ségrou jste to co se mi povedlo nejvíc!!

peťan: Nesmutni Janii...vůbec ti to nesluší...usměj se a buď veselá. Buď zase to sluníčko jako dřív.

janii: kéž bych si to mohla přikázat... určitě to znáš sám, někdy je i lepší vymáchat si čumák ve smutku... pak si snadněji uvědomíš, co je to štěstí...

---
janii.pise.cz

anet*: Občas je smutnit jediné koření, které nám dokáže objasnit co vlastně od života chceme... Spousta z nás dokáže tisíce hodin poslouchat ale když potřebují naše ústa aby byli vyslyšeny ostatní před nimi zavřou své brány... Potom si kolem sebe budujeme zdi... Je těžké je později rozrazit... Možná jsem zralá na odbornou pomoc jak si řekla, ale tady máš sama důkaz, že slova jsou občas to jediné co nám dopřeje tu radost ventilovat pocity aby jsme se jimi později neudusily... Tobě je teď smutno Jani, ale já mám většinou vztek a jinak než ukrytými noži ve slovech své pocity ukládat neumím... Vždycky si říkám, že mi to pomohlo ale není to pravda, není nad to, aby někdo poslouchal, ale v dnešní době se každý zajímá jen o to co se děje s ním, nemyslí na druhé, určitě to znáš, když už tě někdo poslouchá, skočí ti do řeči a ve finále jsi ty kdo naslouchá... Všichni se v tom topíme, vždyť na každou minutu radosti vychází hodina úzkostí... Je to ve světě, je to všude, člověk se s tím popere, protože život nám dává do cesty jen ty překážky, o kterých ví, že je dokážeme překonat... Posiluje nás a i když tisíckrát spadneme "na hubu" vždy se sokážeme zvednout a jít dál, protože na naší cestě stojí vždy někdo, kdo tu ruku podá... Ty máš tu ruku v mamince... Tak překonej chmury a pusť si něco veselého a roztáhni závěs a jukni na slunce...

peťan: Smutni si jak chceš, ale neodháněj při tom od sebe lidi kterým na tobě záleží...

citový vyděrač:-))): Tak nevím, nějak poslední dobou zjišťuju, že mi strašně chybí někteří lidé, i když ti vůbec nestojí o nabízené přátelství a pomocnou ruku.
Nic není jak by mělo být tak proč se tím zabývat...zvlášť když jsem uplně neviditelnej, viď ?
Kdyby bylo tak jednoduchý to všechno zahodit....