Věruš, ty holko jedna bláznivá, cos nám to udělala?!
Pamatuješ, jak jsi mě tenkrát tahala k sobě domů a já ti řekla, že nemůžu, že to necháme na příště? Jak jsme ti s Kačkou slibovaly, že ti vyšperkujem byt korálkovými závěsy do dveří a záclonami s obrázky? Jak jsme vymýšlely barevný kombinace do tvýho obýváku a kuchyně? Škoda, že zůstalo jen u slov...
Vzpomínáš si na moji první jízdu v tvým autě, když jsi mě vezla na nádraží? Nedávno mě vezla Jana a pěkně se mi smála... Když já vopravdu něvěděla, co mám v tu chvíli dělat... :) Ani to tvoje telátko jsem neviděla...
Pořád slyšim tvůj hlas, jak na mě volá "Blážo" a "Blaženo"... Úplně přesně si vybavuju ty divný pohyby, co jsi stále předváděla :) Kdo se mnou bude blbnout po smskách a podepisovat se jako Hedvika, co? Komu budu psát, abych mu udělala radost, že uslyší starý známý "Albertééé, to je dneska ale krásnej den, viď"?
Tak už je to víc než měsíc, co máme v práci vystavěnou tvoji fotku. Skoro bych tě na ní ani nepoznala, ale ty ses focení vyhýbala a tu z pod stolu, jak jsem za jedný naší směny pořídila, jsem k dispozici pochopitelně dát nemohla... :P Chybíš nám, Věruško. Připomínají nám tě písničky, znělka Frekvence1, nedávno jsme objevili dokonce jedny papíry, co jsi vypisovala ještě ty... S Kačkou jsme dva dny zpátky vzpomínaly, muselo ti hodně zvonit v uších. :) A ten obraz, co nedávno o půlnoci spadl ze zdi, máš určitě na svědomí ty, že? Víš jak jsem se pak zbytek noci bála chodit po těch chodbách?!
Nesčetněkrát jsem si v hlavě přehrávala, co bych ti chtěla vlastně říct, ale slova na to asi nestačí. Byla jsi můj vzor, jsem pyšná, že sis mě pustila blíž k srdíčku. Mohla jsem ti věřit, spolehnout se na tebe. Neznám nikoho, kdo je jako ty, vážně. Škoda jen, že jsem ti to nestačila říct do očí...
Takže Věruš, pozdravuj tam nahoře mýho taťku, nepij moc a drž nám fleka, jo? :)
Máme tě rádi
...Jo a potřebovala bych poradit. Je místo na gyndě, myslíš, že tam mám jít? Vůbec nevim, jak se mám rozhodnout...