Kdysi jsem dostala maličkou knížečku, takové poděkování za to, že jsem... Že jsem Tvá dcera. Tehdy mi bylo čerstvých 15 let.
Když jsem si ji nedávno pročítala, ukápla mi slza. Protože vše, co v té knize stojí, je o nás. Vím, že dokonale vystihuje to, co cítíš.
Neznám na světě lepšího člověka než-li jsi Ty, mami. Báječně zvládáš roli matky i otce. Sestry i kamarádky. Nic před Tebou neutajím a i když nic neříkám, slyšíš mě. Víš, že nerada mluvím o tom, jak se cítím a proto oceňuji tuto schopnost poslouchat mé myšlenky.
Stejně tak já slyším ty Tvé.
V životě jsi to neměla a nemáš lehké. Události uplynulých let z Tebe udělaly člověka, na kterého jsem nesmírně pyšná.
Jako květy růže, na kterých se třpytí kapky rosy,
jako čerstvě posekaná tráva, po níž běhávaly jsme bosy.
Jako nebe slibující krásný slunný den,
jako lesní louka, kde k večeru sním svůj sen.
Jako pohádková víla, mistrovské dílo,
bez Tebe na světě smutno by mi bylo...
Dovolím si citovat pár úryvků z té knížky: "Nejdražší dcero, myslím na Tebe neustále. Když zjistím, že barva Tvého trička obarvila vše ostatní v pračce, když najdu smotky dlouhých vlasů ucpávající odpad... "
Milá maminko, mé tričko je i Tvé a co se týče vlasů... Ty je máš přece jen delší :) Takže neustále myslím i já na Tebe...
"Někdy bych si přála, abych měla moc všechno Ti rovnou podat. Abych měla dost peněz a dát Ti vše, o čem sníš. Abych měla poklady, které bych Ti mohla předat."
Víš, mě stačí, když mi podáš pomocnou ruku. Rodina, kterou jsi mi dala, má nevyčíslitelnou cenu a poklad, jenž mi předáváš, je Tvá láska.
Máme rozdílé dovednosti, rozdílný vkus, různé ambice. Rády sledujeme, jak druhá žije a učí se. Máme se rády. Povzbuzujeme jedna druhou. Jsme přítelkyně.
Nikdy nezapomeň, že jsi výjimečná. A nejen pro mě. Jsi výjimečná a tak to prostě je!
Modrá je barva volnosti, červená láska,
žlutá je plná radosti, růžová tančící kráska.
Zelená uklidnění hlásá, bílá nevinnost,
zlatá je dychtivá spása, černá povinnost.
Tys malíř s barevnou paletou, tvoříš mi svět,
maluješ pohádku staletou, nechci nic vrátit zpět.
"Děkuji Ti za to, že jsi mi dala možnost zase plácat bábovičky z písku" Mě bylo ctí, plácat je s Tebou...
"Děkuji Ti za to, že jsi věřila, že jsou mé dorty kouzelné" To proto, že kouzelné byly...
"Děkuji Ti za to, že jsi věřila, že mé pohádky jsou ty nejlepší na světě" Ujišťuji Tě, že nikdo neumí vyprávět líp než Ty.
Snažím se být ta nejlepší dcera, chci být Tvou nejlepší přítelkyní. Mezi námi je pouto, které nikdo a nic nezničí. Nikdy. Stále budeme dvě pubertální holky, které přesně ví, co tu druhou rozesměje i rozpláče. Já tu budu pro Tebe a Ty pro mě.
Vím, že někdy udělám nebo řeknu něco, co se zrovna nehodí, co Ti třeba i ublíží. Udělám to proto, že v tu chvíli to tak cítím. Mrzí mě, že ne vždy jsem se dokázala omluvit, v duchu jsem vedla fiktivní rozhovory s Tebou. Vždy jsme si nakonec padly do náruče. Je to tak i v životě. Po každém dešti vysvitne slunce...
Ne, nejsi dokonalá. Jsi lepší než dokonalá!