Kdysi jsem dostala maličkou knížečku, takové poděkování za to, že jsem... Že jsem Tvá dcera. Tehdy mi bylo čerstvých 15 let.

Když jsem si ji nedávno pročítala, ukápla mi slza. Protože vše, co v té knize stojí, je o nás. Vím, že dokonale vystihuje to, co cítíš.

Neznám na světě lepšího člověka než-li jsi Ty, mami. Báječně zvládáš roli matky i otce. Sestry i kamarádky. Nic před Tebou

Procházím městem, slyším dětský pláč,
dívám se do oken, nikdo neví , co jsem zač.
Otvírám dveře, vcházím do světnice,
náhle oslní mě záře slunečnice.

Svým světlem zlatavým pálí do tváře,
nikdo

Ptala jsem se svého anděla,
co je láska.
Odpověděl, aniž bych to věděla,
krutá sázka.

Dvě srdce spolu soupeří,
kdo miluje víc.
Jedno druhému pak nevěří
a nezbyde nic.

Je to vůně lesních květů,
chceš ji mít.
Stojíš na rozhraní světů,
nevíš kam jít.

Zažene Tě do tmavého rohu,
zaváže oči.
Chtěl

Takže aby bylo jasno, nikdo se mnou nebude zametat!

Mám toho tak akorát dost, dejte mi laskavě pokoj.

Děkuji...

Nebaví mě zjišťovat, že stačí opravdu málo a nemáte nic. Nemáte přátele. Nemáte je proto, že se nechají zaslepit řečma od lidí, kterým jste prý "ublížili"... Oni to vlastně ani nebyli přátelé. Jinak by je totiž zajímal váš

Nejsem si vědomá toho, že bych někomu udělala něco špatného. Rozchod je podle mě jediné východisko ze vztahu, ve kterém oba "trpí"... Každý jinak. Jeden miluje příliš moc, druhý příliš málo. Nebo vůbec...

Bylo to fajn, opravdu nám bylo hezky. Ale...
Opakoval mi pořád dokola, jak moc si mě váží, jak moc mě má rád. Že jinou už nikdy nechce a takhle zamilovaný ještě nebyl. A

Stíny si hrají po setmění,
každý svůj pohyb rychle mění.
Měsíční svit dělá jim rozhodčí,
jejich hry na lásku nikdo, nic nepředčí.

Pod lampou zlatavou získají moc,
ztratí ji v okamžik,