Ptala jsem se svého anděla,
co je láska.
Odpověděl, aniž bych to věděla,
krutá sázka.
Dvě srdce spolu soupeří,
kdo miluje víc.
Jedno druhému pak nevěří
a nezbyde nic.
Je to vůně lesních květů,
chceš ji mít.
Stojíš na rozhraní světů,
nevíš kam jít.
Zažene Tě do tmavého rohu,
zaváže oči.
Chtěl bys zpátky k sobě domů,
hlava se točí.
Vyhraje ten, co rozum chytí,
mozek ovládne.
JInak Tě lapí do svých sítí,
tělo bezvládné.
Prý je láska jako střela,
z nebe zasáhne.
A já tolik trpět chtěla,
srdce vyprahne...