S jako....

11. srpen 2007 | 08.55 |
blog › 
S jako....

obrazek

Procházím městem, slyším dětský pláč,
dívám se do oken, nikdo neví , co jsem zač.
Otvírám dveře, vcházím do světnice,
náhle oslní mě záře slunečnice.

Svým světlem zlatavým pálí do tváře,
nikdo však netuší, co s ním dokáže.
Květina života staví mé kroky,
dělá si z lidí své malé otroky.

Náhle se setmí a ona zvadne,
cítíš jak vzduch kolem rychle chladne.
Odejdu brzy, však neměj strach,
neboj se ničeho, já nejsem vrah.

Mrazivý pohled, havraní vlasy,
oči jen přechází z té temné krásy.
Slzy mě sledují na cestě domů,
tancuji na poli, v korunách stromů.

Neslyším volání, nevidím bolesti,
posedlá touláním, jsem dcera neřesti.
Kradu si životy, ty, jenž mi nepatří,
ten, koho navštívím, světlo již nespatří.

Jsem totiž S...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: S jako.... mamina* 11. 08. 2007 - 10:52