Ale já jsem fakt v pohodě...

Takže aby bylo jasno, nikdo se mnou nebude zametat!

Mám toho tak akorát dost, dejte mi laskavě pokoj.

Děkuji...

Nebaví mě zjišťovat, že stačí opravdu málo a nemáte nic. Nemáte přátele. Nemáte je proto, že se nechají zaslepit řečma od lidí, kterým jste prý "ublížili"... Oni to vlastně ani nebyli přátelé. Jinak by je totiž zajímal váš názor. Důvod, proč se chováte zrovna takhle. Ale to je moc práce. Ptát se a soucítit. Pochopit.

Už se neumim přetvařovat, ne tolik jako dřív. Neumim lhát. A hlavně mě nebaví utíkat od problémů. Totéž bych očekávala od ostatních. Upřímnost a odvahu. Samozřejmě mám chuť zalézt někam do díry a spát sto let, uniknout všemu... Ale to pochopitelně dost dobře nejde. Takže čelim naivitě, hlouposti a zbabělosti. Jsem z toho značně unavená a přešlá.

Čáro, Čáro, kdybys jen věděla...

Ne, nestalo se nic tak hroznýho, abych tu plakala nad životem. Na to mám času ještě dost.

Mám si trhnout a vyřídit si to s nim sama. Už jí to nebaví řešit. Fajn, taky se jí o to nikdo neprosil. Ovšem jak jsem zjistila, ono to nebude tak lehký. Potřebuju k tomu konečnýmu vyřešení i jeho... Že mě smáznul na ICQ nevadí. Že nepíše smsky taky ne. Ale jak se teda máme domluvit? Nechce mě vidět, chápu... Jedině to vyřešit přes poštu... Teď mě napadá, nezná moji adresu. Takže...

Honzí, můžeš přestat trucovat a začít trochu spolupracovat?

Vim, že si to číst nebudeš, jelikož Tě to nezajímá. Nezajímá Tě tenhle blog, páč nepíšu o Tobě. Ale slibuju, že jeden článek Ti věnuju. Určitě se Ti bude líbit, bude totiž o nás...

A ty si, Šárko, uvědom, komu jsi volala, když Ti bylo ouvej... Kdo za Tebou hned jel a snažil se pomoct. Co kdyby ses zajímala o to, proč to takhle dopadlo? Radši mě odkopneš, protože já Ti na rameni tentokrát nefňukám...

Ale ona každá mince má dvě strany... Víme?