Noční cesta

Stíny si hrají po setmění,
každý svůj pohyb rychle mění.
Měsíční svit dělá jim rozhodčí,
jejich hry na lásku nikdo, nic nepředčí.

Pod lampou zlatavou získají moc,
ztratí ji v okamžik, kdy skončí noc.
S ránem se promění v kapičky rosy,
nesmíš je rozdělit ostřím své kosy.

Slunce je ukryje před zraky lidí,
jen ten, kdo smí, zázraky vidí.
Malují do noci plány svých těl,
můžeš hrát s nimi, pokud bys chtěl.

Sevřou Tě v náručí, nepustí zpět,
vezmou Tě do vozu, proletíš svět.
Hvězdy Ti ukáží, kam se máš dát,
tady jsi doma, nesmíš se bát.

Až slunce zapadne, zastaví čas,
uslyšíš cinkání, je to můj hlas.
Poslouchej pozorně, jít bys za ním měl,
na konci čekám Tě, jsem to, cos vždy chtěl...