Pomalu usínám, oči se klíží,
do dáli odplouvá vše, co mě tíží.
Z mlhy se ozývaj tajemné tóny,
dělí mě od nich kouzelné zvony...

Lákají do říše, do země snů,
do moří pohádek, slunečných dnů...
Podej

Miluju svoji práci. Za rok své praxe jsem byla svědkem tolika událostí, že bych o nich mohla napsat sakra tlustou knížku...

"Holky, kde má tahle pani svoje mýdlo? Má vůbec nějaký? Bože, že by jí třeba rodina přivezla čistej ručník konečně?!"
"Heeej, dejete nahlas to rádio, to je hustá písnička!"
"Moni, hoď po mě zelenou podložku, plís... Ježiši kriste, zvedne

Stála u okna a dívala se ven. Na náměstí nebyla jediná volná dlaždička, kašnu uprostřed lemovaly barevné stánky s cukrovou vatou, tureckým medem, balónky a perníčky. Téměř s odporem sledovala ty davy lidí, jak do sebe bezohledně vráží, obézní děcka, jak se cpou různými cukrátky. Neměla nikdy ráda letní trhy, vadil jí hluk, velryby páchnoucí potem a otravní prodejci.
Urovnala záclonu

Znáte to... Ráno se vzbudíte s pocitem, že máte vše, co jste kdy chtěli.. MIlující rodinu, dobrou práci, která vás baví... A samozřejmě velkou lásku a přátele...
Během dne si ale uvědomíte, že to není vůbec pravda... V práci vám řeknou, že pokud chcete dát výpověď, stačí říct... Nebo vás klidně přeřadí jinam... No problem. Kamarádka vás seřve za to, že nechcete jet k ní pařit, páč vám není

Když se to tak vezme, mám úžasnej výhled z okna... Nesmim se teda dívat přímo před sebe, na sever, ale spíš k západu... Na hřbitov... Trochu mi překáží stromy, s jejichž vrcholky si momentálně hraje studený vítr... Mezi těmi stromy prosvítá zapadající slunce. Je celkem