Chybíš mi...

Stojím opřená o zábradlí, očima sleduju kámen, který jsem poslala do louže dva metry ode mě a hlavou se mi honí asi milion myšlenek. Všechny končí u Tebe. Z rozjímání mě vytrhne zvuk příchozí SMS.
Sluší Ti to.
Srdce mi div nevyskočí z hrudníku. S napětím pozoruju přijíždějící auto. To zastaví, ale řidič zůstává sedět. Nespouští ze mě oči. Netuším, jak dlouho se na sebe díváme.

Dotýkat se Tebe je jako dotýkat se hvězd,
chci zavřít oči a snem se nechat vést.
Přání, tichá modlitba...

Poslouchat Tvá slova je jak slyšet hudbu nádhernou,
ponořit se do ní a padat studnou bezednou.
Touha, vášeň nezkrotná...

Kapičky potu stékající po Tvé tváři jsou jak voda

Zima definitivně převzala žezlo a na důkaz své moci pokryla zemi studenou bílou pokrývkou. Jakoby chtěla smazat poslední stopy podzimních vzkazů.

Den začal jako každý jiný. "Fuj, ty mrcho jedna chlupatá, slez dolů!", otráveně se protáhl a otřel obličej umytý jazykem jeho psího miláčka. Ten ihned seskočil z postele a hrnul se ke dveřím. Nadšeně přitom mlátil ocasem do všech stran

Fakta nebo fikce...?

Léto, teplo, slunce... A jeden spontánní a naprosto dokonalý nápad. Výlet na jeho tajné místo kdesi za městem.

Umí skvěle řídit, baví mě sledovat výraz v jeho tváři, když očima propaluje cestu před námi. Ruce, které suverénně určují směr jízdy.
Je těžké odolat