Zima definitivně převzala žezlo a na důkaz své moci pokryla zemi studenou bílou pokrývkou. Jakoby chtěla smazat poslední stopy podzimních vzkazů.
Den začal jako každý jiný. "Fuj, ty mrcho jedna chlupatá, slez dolů!", otráveně se protáhl a otřel obličej umytý jazykem jeho psího miláčka. Ten ihned seskočil z postele a hrnul se ke dveřím. Nadšeně přitom mlátil ocasem do všech stran a nedočkavě kňoural. Samozřejmě ani tentokrát nezapomněl shodit tu děsně kýčovitou vázu, co jim věnovala k Vánocům tetinka. Kéž by se aspoň rozbila.
Obléknul se tedy jen do županu a v pantoflích šel vypustit tu dravou zvěř na zahradu. Při pohledu na onu sněhovou kouli, ve kterou se jeho drahá fenečka proměnila, znaveně vzdychl a obrátil oči vsloup.
Postavil vodu na čaj a zapnul počítač. Hned na něj vyskočila zpráva "Krásné ráno, dnes tu nejspíš vůbec nebudu, tak moc nezlob a mysli na mě :-* ". Trochu se zamračil, ale další zprávy odvedly tok jeho myšlenek úplně jinam.
Blížilo se poledne. Zvuk příchozí SMS jej donutil zvednout oči od monitoru. "Právě jsem se zamilovala. Asi to není správný, ale nemůžu si pomoct, promiň." Tak tohle nečekal. Odložil telefon zpátky na stůl, oblékl se a vyšel z domu. "Nelly, pojď sem, půjdem ven! No tak Nelly!" Až teď si všiml pootevřených vrátek od zahrady. Přesně tohle mu chybělo ke štěstí. Než se vydal na hon za svou psí slečnou, vytáhl ze schránky bílý list papíru, který zpoloviny koukal ven. Stálo na něm pouze "Nemohla jsem odolat. Nejsme daleko, neboj. Brzy Ti jí vrátím." Teď už začal nadávat hlasitě, vzteky kopnul do popelnice, která se s rachotem svalila na zem. Naštěstí byla prázdná. Neobtěžoval se s jejím zvedáním a bezradně se rozhlížel kolem sebe. Hlavou mu běželo milion myšlenek a otázek, na žádnou z nich ale odpověď neznal. Byl vzteky bez sebe. Najednou za sebou uslyšel hlas. "Ahoj, tak tady jí máš." Prudce se otočil a chystal se té dotyčné pěkně vyčinit. Už už chtěl spustit, ale ona se jen usmála a řekla: "Promiň." Ohromeně na ni zíral a nebyl schopný vydat ani hlásku. "Co tu děláš? Proč jsi mi nenapsala? Co to má znamenat?" "Doufám, že máš doma teplo. A jestli mě hned nepozveš dovnitř, umřu."
Mlčky vstoupili do domu, zavedl ji do kuchyně a za chvíli se celou místností linula vůně horkého čaje. Objala hrnek zmrzlýma rukama a slastně zavřela oči. Sedl si naproti ní a váhavě položil své ruce na ty její. Odpovědí mu byl letmý úsměv a tak jí začal hladit bříšky prstů. Přesedla si blíž k němu a podívala se mu do očí. Byl nervózní. Stejně jako ona.
Políbili se. Konečně...
První sníh.... První polibek... První láska...
