Přišel k nám pan pošťáček,
donesl mi letáček.
Píše se v něm "Levně k mání",
nutí mě to k pousmání...

Na ta místa pospíchám,
seč mi síly stačí.
Hrůzou ani nedýchám,
všichni se tu mračí.

Nabízí tu všeho mraky,
i ceny jsou se slevou...
Tohle já chci,

Odbíjí půlnoc. V podzimním tichu se údery kostelních zvonů podobají smutné melodii oznamující konec dalšího dne. Kolik takových nocí mám ještě před sebou? Do pokoje mi vrhá světlo pár pouličních lamp. Sedím nehnutě na posteli, oči zavřené a soustředím se na svůj dech. Je tak uklidňující... Má hruď stoupá a klesá v pravidelném rytmu. Vnímám tyto pohyby jako tanec, půlnoční sólo dýchacích svalů...
Přes

Srdce mě opouští, trhá se na kusy,
i přes všechna varování...
Studna se vypouští, vzdávám ty pokusy,
jak trpké je milování...

Měla bych vzpomínky zavřít na petlici,
měla bych zapomenout...
Ty černé pramínky poslat Večernici,
sama do dálky plout...

Proč jsem Tě poznala,

Jsou tři hodiny ráno. Všichni spí. I ty asi spíš, protože tě nikde nevidím. Nebo se možná bavíš. Určitě se bavíš líp než když jsi se mnou. Jak to teď asi bude dál, hm?

Začalo to úplně nevinně, náhodou. Pamatuješ na první kontakt? V tu chvíli jsem netušila, co mě čeká, do čeho se pouštim. Teď se mi dost uvolnilo lano a já padám. Dno nevidím. Tuším, kde je, vlastně to vím, ale čeká mě k němu

Dlouho jsem byla v pohodě. Natolik v pohodě, že mi začalo nedávno slzet oko, páč tak dlouho suchý ještě nebylo... :)
Dneska mám depku... Zase... Všichni odešli na zahradu, já jdu za chvíli do práce. Se mi fakt chce. Báby otravný, koho maj pořád zajímat jejich problémy. Strašně mě žere, že mojí babičce pomoct nemůžu. A o cizích 35 ženských se starat MUSIM. Je to spravedlivý? Nic není, všechno