Týden zpátky mě probudily do deštivého dne dost nepříjemné zvuky... Chvíli jsem nehybně naslouchala, oči zavřené. Myslela jsem si, že chlapíci od technických plní svou práci a drandí si to po louce se sekačkou... Zas tak moc jsem se nemýlila...
Byli to pánové v montérkách, v rukách držely motorové pily a zabíjeli život kolem sebe.

Pamatujete, jak jsem vám popisovala výhled, který se

Jako když slunce ráno ukáže svou tvář,
tak samozřejmá je má touha žít.
Jako když v noci provází Tě měsíční zář,
tak tajemná je má potřeba bohatství mít.

S každou kapkou malé letní bouře
mám pocit, že svět je krásný.
S příjemným pachem táborového kouře
usínat a sledovat úplněk jasný.

Vznáším se jak peří něžné holubice,
neznám

Směje se cizímu neštěstí,
vzteká se při radostném křiku.
Posvátný osten zloby ctí,
chodí po světě v krvavém triku.

Zrcadla míjí, odvrací tváře,
nechce se přátelit s lidmi živými.
Bojí se zvířat, sluneční záře,
oči

Kdysi jsem dostala maličkou knížečku, takové poděkování za to, že jsem... Že jsem Tvá dcera. Tehdy mi bylo čerstvých 15 let.

Když jsem si ji nedávno pročítala, ukápla mi slza. Protože vše, co v té knize stojí, je o nás. Vím, že dokonale vystihuje to, co cítíš.

Neznám na světě lepšího člověka než-li jsi Ty, mami. Báječně zvládáš roli matky i otce. Sestry i kamarádky. Nic před Tebou

Procházím městem, slyším dětský pláč,
dívám se do oken, nikdo neví , co jsem zač.
Otvírám dveře, vcházím do světnice,
náhle oslní mě záře slunečnice.

Svým světlem zlatavým pálí do tváře,
nikdo