Srdce mě opouští, trhá se na kusy,
i přes všechna varování...
Studna se vypouští, vzdávám ty pokusy,
jak trpké je milování...

Měla bych vzpomínky zavřít na petlici,
měla bych zapomenout...
Ty černé pramínky poslat Večernici,
sama do dálky plout...

Proč jsem Tě poznala,

Jsou tři hodiny ráno. Všichni spí. I ty asi spíš, protože tě nikde nevidím. Nebo se možná bavíš. Určitě se bavíš líp než když jsi se mnou. Jak to teď asi bude dál, hm?

Začalo to úplně nevinně, náhodou. Pamatuješ na první kontakt? V tu chvíli jsem netušila, co mě čeká, do čeho se pouštim. Teď se mi dost uvolnilo lano a já padám. Dno nevidím. Tuším, kde je, vlastně to vím, ale čeká mě k němu

Dlouho jsem byla v pohodě. Natolik v pohodě, že mi začalo nedávno slzet oko, páč tak dlouho suchý ještě nebylo... :)
Dneska mám depku... Zase... Všichni odešli na zahradu, já jdu za chvíli do práce. Se mi fakt chce. Báby otravný, koho maj pořád zajímat jejich problémy. Strašně mě žere, že mojí babičce pomoct nemůžu. A o cizích 35 ženských se starat MUSIM. Je to spravedlivý? Nic není, všechno

Slyším pláč v myšlenkách, cítím tíhu bezmoci,
tuším, kdo je vrah a chci mu snad pomoci.
Zoufalství narůstá a bolest křičí,
nevím kdo jsi a to mě ničí.

Ve dne představa pouhá, z které hlava se mi točí,
v noci nezkrotná touha, co sálá mi z uslzených očí.

Snad tisíc let znám tvá slova a stejně mi jsou cizí,
vracejí se zpět,

Věruš, ty holko jedna bláznivá, cos nám to udělala?!

Pamatuješ, jak jsi mě tenkrát tahala k sobě domů a já ti řekla, že nemůžu, že to necháme na příště? Jak jsme ti s Kačkou slibovaly, že ti vyšperkujem byt korálkovými závěsy do dveří a záclonami s obrázky? Jak jsme vymýšlely barevný kombinace do tvýho obýváku a kuchyně? Škoda, že zůstalo jen u slov...
Vzpomínáš si na moji první jízdu