Janii | Toulky mojí hlavou.

Zapomenout není těžké, vzpomínání bolí,
není to nic pro nikoho, kdo se lásky bojí.
Použít a odhodit ji umí každý z nás,
není dobré zahrávat si, ukáže to čas.

Ubližuje, štípe, pálí, ukazuje špatný směr,
pak vše ztratíš znenadání, nemáš nic cos chtěl.
Přátelství je proto lepší, nežli láska tajemná,
v uších lidem rychle dozní každá píseň dojemná.

Jako když slunce ráno ukáže svou tvář,
tak samozřejmá je má touha žít.
Jako když v noci provází Tě měsíční zář,
tak tajemná je má potřeba bohatství mít.

S každou kapkou malé letní bouře
mám pocit, že svět je krásný.
S příjemným pachem táborového kouře
usínat a sledovat úplněk jasný.

Vznáším se jak peří něžné holubice,
neznám

Procházím městem, slyším dětský pláč,
dívám se do oken, nikdo neví , co jsem zač.
Otvírám dveře, vcházím do světnice,
náhle oslní mě záře slunečnice.

Svým světlem zlatavým pálí do tváře,
nikdo