Co bude dál...

Nesmíš se otáčet za cestou klikatou,
sleduj jen v noci oblohu pihatou.
Nevzhlížej ke slunci, nenáviď duhu,
snaž se jen nevypsat svou černou tuhu.

Poslouchej dešťů smích, pozoruj strach,
nakonec z přání tvých zbyde jen prach.
Nesměj se, nevzlykej, zachovej klid,
brzy vše za sebou budeme mít...

Jizvy co hlásí mi ztracená přání
mozek chce vypudit, srdce však chrání.
DÍvám se na nebe, hvězdy jsou pryč,
z myšlenky na tebe je další kýč.

Neumím dívat se na cesty staré,
ovšem ty budoucí nejsou to pravé.
Nejásám nad sluncem, ba ani nad duhou,
jen černá představa stane se mým sluhou.