Nebe černé měsíc zdobí, kolem bílých teček pár, pro toho, kdo jen se zlobí, pro toho, kdo jen se smál. Až svá víčka v noci zavřeš a až budeš usínat, pamatuj si, kde mě najdeš, kam se máš jít podívat.
Hvězdy tiše hlídají cesty noční krásky, písničku jí zpívají bez jediné hlásky. Dej mi ruku, půjdem za ní, cesta dlouhá čeká nás, vede k domu
Zapomenout není těžké, vzpomínání bolí, není to nic pro nikoho, kdo se lásky bojí. Použít a odhodit ji umí každý z nás, není dobré zahrávat si, ukáže to čas.
Ubližuje, štípe, pálí, ukazuje špatný směr, pak vše ztratíš znenadání, nemáš nic cos chtěl. Přátelství je proto lepší, nežli láska tajemná, v uších lidem rychle dozní každá píseň dojemná.
Jako když slunce ráno ukáže svou tvář, tak samozřejmá je má touha žít. Jako když v noci provází Tě měsíční zář, tak tajemná je má potřeba bohatství mít.
S každou kapkou malé letní bouře mám pocit, že svět je krásný. S příjemným pachem táborového kouře usínat a sledovat úplněk jasný.
