Život je jak vodní hladina,
co jednou skončí a zase začíná.
Život je jako perličky na niti,
díky nimž se oči dětí rozsvítí.
Život je jak rozkvetlý sad,
bohužel ne každý jej má rád...

Smrt je jako smečka vlčí,
někdy milá, někdy mučí.
Smrt je jako temná ulice,
na které utichly nejedny

Dotýkat se Tebe je jako dotýkat se hvězd,
chci zavřít oči a snem se nechat vést.
Přání, tichá modlitba...

Poslouchat Tvá slova je jak slyšet hudbu nádhernou,
ponořit se do ní a padat studnou bezednou.
Touha, vášeň nezkrotná...

Kapičky potu stékající po Tvé tváři jsou jak voda

Přišel k nám pan pošťáček,
donesl mi letáček.
Píše se v něm "Levně k mání",
nutí mě to k pousmání...

Na ta místa pospíchám,
seč mi síly stačí.
Hrůzou ani nedýchám,
všichni se tu mračí.

Nabízí tu všeho mraky,
i ceny jsou se slevou...
Tohle já chci,

Srdce mě opouští, trhá se na kusy,
i přes všechna varování...
Studna se vypouští, vzdávám ty pokusy,
jak trpké je milování...

Měla bych vzpomínky zavřít na petlici,
měla bych zapomenout...
Ty černé pramínky poslat Večernici,
sama do dálky plout...

Proč jsem Tě poznala,

Slyším pláč v myšlenkách, cítím tíhu bezmoci,
tuším, kdo je vrah a chci mu snad pomoci.
Zoufalství narůstá a bolest křičí,
nevím kdo jsi a to mě ničí.

Ve dne představa pouhá, z které hlava se mi točí,
v noci nezkrotná touha, co sálá mi z uslzených očí.

Snad tisíc let znám tvá slova a stejně mi jsou cizí,
vracejí se zpět,