Další šance...?

A doufám, že už poslední...

Přísahala jsem si, že u sem nic ze svého života psát nebudu. Ale momentálně mám náladu ventilovat události dnů minulých, takže se sama sobě omlouvám :)

Nedávno jsem se zmínila, že se můj milý řidič opět ozval. Po další měsíční pauze se ozval znovu a světe div se, dokonce i přijel! A aby těch překvapení nebylo málo, zůstal přes noc... Ano, seznámil se s maminkou, sestřičkou, pejskem i kočičkou (kapr nám už umřel) a zdá se, že se všem docela i zamlouvá. navíc to vypadá, že i jemu se zamlouvá u nás. Hrne se do malování kuchyně (maminka na něj toto přání vybalila asi půl hodiny poté, co se objevil ve dveřích), nebojí se seznámení s naší babi a nebrání se ani pozvání na Vánoce... Pár dní zpátky tu trávil další noc. Denně mi volá a já tomu vůbec nerozumim. Něco tu nehraje, ale možná jsem trochu paranoidní.
Největší zamilovanost je ale pryč, bohužel. Není divu po tom všem, co jsem si s nim "užila". No ale nebudem to zbytečně hrotit, nějak bylo, nějak bude... Snad si na to společný usínání nezvyknu moc brzy :D