Víš jak moc?

Chybíš mi... Chybíš mi tak, jak jen může člověk člověku chybět.
Tak, jak chybí matce smích vlastního dítěte... Stejně jako malíři chybí paleta plná barev, inspirace, štětec...

Je mi smutno... Je mi smutno už tak dlouho.
Jako když po náročném dni přijdeš domů a nikdo Tě nečeká... Jako když procházíš parkem a vidíš dvojice, jak se k sobě tisknou...

Toužím po objetí... Toužím po Tvém objetí.
Podobně jako touží slepý vidět západ slunce... Nebo jako když muzikant touží složit megahit....

Nejsem malíř ani muzikant, západy slunce sleduji denně... Ale vím, jak se cítí ten, co prochází parkem plným zamilovaných... Vím, jak je pro matku důležitý smích dítěte...

Snad jsi na tom líp